Kendó (剣道) je japonské umění boje s mečem. Kendó doslova znamená “cesta meče“. Jeho počátky sahají do 12. století, kdy v Japonsku vznikla kasta bojovníků – samurajů.
Samurajové cvičili umění meče od ranného dětství po celý svůj život, u tehdejších mistrů se snažili dosáhnout dokonalosti své techniky a později také dokonalost životní a duševní. Více o historii Kendó.
Moderní Kendó vznikalo koncem 19. a začátkem 20. století syntézou a standardizací z několika starých škol boje s mečem. Dnešní Kendó používá dvou výcvikových metod - jednak cvičení kata, za použití dřevěných mečů bokkenů nebo pravých mečů, tak i kontaktní cvičení a sparring s bambusovým šinajem a ochrannou výstrojí. Obě metody na sebe navazují a tvoří ucelený systém.
Dnešní Kendó obsahuje spoustu technik seků a bodů, postojů, různé druhy práce nohou a různé útočné techniky a obranné protitechniky a další věci. Pracuje se vzdáleností, načasováním a se spoustou dalších konceptů a metod, které si praktikanti Kendó postupně osvojují a pomocí různých druhů cvičení je dále zlepšují a zdokonalují. Osnova výcviku je komplexní a adept se v ní postupně posouvá od základních prvků k pokročilejším, trénink těla je provázán s mentálním tréninkem. Bez jakékoliv nadsázky můžeme říci, že výcvik Kendó a postupné osvojování si jeho techniky, principů a duševních aspektů je cesta na celý život.
Kendó je nejen bojové umění, je to též součást tradiční kultury s historickými kořeny. Součástí výcviku jsou tedy i prvky ohledně morálky, filosofie a etikety.
Kendó není sport jako je třeba moderní evropský (sportovní) šerm, Kendó je tradiční bojové umění (武道 - budó). Přestože Kendó obsahuje soutěže, turnaje slouží jako prostředek dalšího zlepšování prostřednictvím konfrontace a srovnávaní se s ostatními praktikanty za účelem dalšího růstu a "vybrušování" a ověřování vlastních schopností. Nejde o honbu za slávou a medailemi jako je tomu u "běžných" sportů - soutěže zde slouží jako jeden z nástrojů výcviku, nikoliv jeho cíl a smysl.
Cílem Kendó je:
Formovat mysl a tělo,
zušlechťovat silného ducha
a správným a přesným cvičením
usilovat o zdokonalení se v umění kendó,
ctít lidskou laskavost a čest,
stýkat se s ostatními s upřímností a
vždy usilovat o zušlechtění sebe sama.
Takto bude člověk schopen
milovat svou zemi a společnost,
přispět k rozvoji kultury a
napomoci míru a štěstí mezi všemi lidmi
Cílem dnešního Kendó je především výchova člověka a cvičení jeho těla i mysli. Trénink Kendó je dlouhodobý a trvá celý život. Kendó harmonicky rozvíjí člověka jak po fyzické tak především po mentální stránce v duchu filosofie Budó (武道). Staré japonské přísloví praví “Chceš-li býti dobrým šermířem, musíš být dobrým člověkem.“ V tomto moudru je obsažen samotný důvod, proč v dnešní době, kdy k používání mečů není žádný praktický důvod, cvičíme Kendó.
Výcvik Kendó je poměrně náročný a tvrdý, je plný akce a adrenalinu, ale i tradic starobylých bojovníků a jejich filozofie. Vyžaduje upřímný a pilný přístup ke cvičení a snahu vycházející z celého srdce. Tato "cesta meče" přesahuje hranice dódžó do běžného života, vede ke koncentraci a silné vůli, k sebedisciplíně, ovládnutí těla i mysli, poražení vlastního ega a lepšímu poznání a pochopení sama sebe i lidí a světa kolem.
Je to velmi dynamická a náročná tělesná i duševní aktivita. V souboji Kendó kromě fyzické kondice hraje hlavní roli především psychika – schopnost koncentrace mysli a umění se pod tlakem rychle a efektivně rozhodnout, umění vnímat soupeře a "komunikovat" s ním, bojový duch, odvaha a strategie. Duel v Kendó je definitivně rozhodnut poměrem psychických schopností a sil obou soupeřů. Rozvoj duševních kvalit a silného a odvážného ducha, trpělivosti, čestného a slušného chování jsou ty hlavní věci, které si z dódžó odnášíme do každodeního života.