Začátkem dvacátého století se v Kendó začal používat nový systém stupnů. Rozlišujeme v něm stupně kjú (級) a na ně navazující stupně dan (段). Tyto stupně nejsou nijak viditelně označené, jako je tomu např. u barevných pásků v džudó.

Stupně a zkoušky v Kendó mají za cíl udržet osnovy výcviku. Zvládnutí zkoušky na každý další stupeň vyžaduje zvládnutí nových pokročilejších prvků Kendó.

Postup je od šestého do prvního kjú a následně od prvního do osmého danu. Zkoušky na kjú se obvykle skládají z předvedení zákládních prvků jako jsou postoje, práce nohou a seky. Na vyšší kjú též vybrané techniky, šiai (zápas) a Kendó-kata. To vše hodnotí příslušná komise, složená podle pravidel ze zkušebních komisařů. Více viz zkušební řád České federace Kendó. Stupňů kjú je teoreticky deset od desátého do prvního, ale používá se obvykle jen šest, u nás se někdy uděluje 7. kjú dětem.

Zkoušky na dan se řídí pravidly mezinárodní federace Kendó. Udělují se stupně od prvního do osmého danu. Obvykle trvá 3 až 5 let cvičení před dosažením prvního danu. Zkoušky na dan se sestávají ze zápasu a Kendó-kata před zkouškovou komisí, která musí být složena z porotců splňujících příslušná kritéria. Například u zkoušky na 1. dan musí být v porotě 5 osob s minimálně 4. danem a aby byl kandidát úspěšný, musí získat souhlas minimálně 3 porotců. U nižších stupňů se někdy provádí písemný test a u vyšších se píše esej na dané téma.¨

Jsou stanovené také minimální časové odstupy, než lze složit zkoušku na další stupeň (např mezi 1. a 2. danem to je 1 rok, mezi 7. a 8. danem to je 10 let). Na zkoušku na první dan je stanoven minimální věk 13 let. Na osmý dan je minimální věk 46 let.

Náročnost u zkoušek s každým dalším stupněm narůstá. U zkoušek na první dan je úspěšnost zhruba 80%, na třetí dan už je to kolem 50%, u zkoušek na osmý dan to je něco kolem jednoho procenta. Pouze velmi málo Kendistů dosáhne v životě na sedmý a ještě méně na osmý dan.

Navzdory obecnému přesvědčení první dan neznamená žádnou "mistrovskou úroveň", jde spíše něco jako přijatelné zvládnutí vstupní úrovně, "oficiálního začátečníka." Instruktor vedoucí své žáky by měl mít nejméně alespoň 3. dan, ale opravdová učitelská úroveň je obvykle brána od 6. danu výše, respektive 6. danu Renši.

Stupně v Kendó

(Nanakjú) (7. kjú – pro děti 七級) 
Rokjú - 6.kjú (六級)
Gokjú - 5.kjú (五級) 
Yonkjú - 4.kjú (四級) 
Sankjú - 3.kjú (三級) 
Nikjú - 2.kjú (二級) 
Ikkjú - 1.kjú (一級)

Šódan - 1.dan (初段) 
Nidan - 2.dan (二段) 
Sandan - 3.dan (三段) 
Yondan - 4.dan (四段) 
Godan - 5.dan (五段) 
Rokudan - 6.dan (六段) 
Nanadan - 7.dan (七段) 
Hačidan - 8.dan (八段)

Dříve se uděloval ještě 9. dan (kjúdan) a 10. dan (džúdan).

Šógó

Kromě stupňů kjú a dan se používají též tituly šógó (称号) pro učitele (instruktorské stupně). I na ně se skládají náročné zkoušky.

Renši (錬士)
Kjóši (教士)
Hanši (範士)

Na titul Renši je třeba mít minimálně 6. dan.